Karibik 2012 - Ostatní aneb co se jinam nevěšlo | Sv. Martin
Dostáváme se k části nazvané pel-mel, ostatní aneb co se jinam nevešlo nebo nehodilo.
Obchody, nakupování
Pominu-li nákupy suvenýrů na tržištích a návštěvu jediného pořádného shopu při nákupu karibského rumu ve Philipsburgu, tak nákupování jsme realizovali pouze na civlizovaných místech. Na návštěvu některého z mnoha místních grocery obchodů jsme odhodlání nenašli. Zkusit se má sice všechno, ale s mírou..
Obstarávání žrádla a chlastu (chcete-li slušněji v nepirátské řeči nákupy jídla a pití) bylo kromě prvního nákupu výhradně záležitostí tohoto US marketu, a to min. jednou denně, někdy i dvakrát. Pitný režim je potřeba řádně dodržovat..
Důvodů bylo několik. Každý den jsme jeli kolem, nechalo se zde bez problémů zaparkovat, platba kartou (bez obav a starostí), výhled přímo na letiště Grand Case a především obchod v evropsko-americkém podání. Pro přiblížení třeba něco jako u nás Kaufland.
Sortiment bohatý, nejen francouzké zboží, čerstvé bagety, holandské sýry, irské pivo a také americký juice Tropicana z vymačkaných pomerančů a ne koncentrátu. A to ve všech 3 provedeních (No Pulp, Some Pulp a můj oblíbený Lots of Pulp). Potvrzení toho, že USA ní daleko.
Pošta La Poste
Již z Prahy jsem věděl, že na ostrově existuje min. jedna pošta resp. žlutá cedule "La Poste". Tajným snem ji bylo najít. Obzvláště po té, co jsme na ostrov skutečně dorazili a viděli poštovní roury (schránky) podél silnice (trochu horší podání amerického "poštovnictví") a v kterých jsem si navíc představil obálku (se zálohou 400 USD cash uvnitř) posílanou v lednu.
Zda jsme ji potkali, si už nevzpomínám. Ale ve městě Marigot nějaká byla a v Grand Case také. A to dokonce takováto luxusní. Karel s Lenkou využili i její služby. Mě stačilo, že jsem úřad La Poste viděl a zavzpomínal na peripetie a zážitky na České poště při odesílání cenného psaní (oficiální název), routování přes Francii..
Hranice Dutch-French
Protože je na ostrově v podstatě jedna silnice kolem dokola, tak oficiálně označené hranice mezi holandskou a francouzskou částí ostrova jsou dvě (alespoň ty jsme opravdu viděli).
Tato se mí líbí více, leží cestou do Marigotu. Přejezd na francouzskou část se nedá nezaznamenat, protože za tímto místem se nachází jediný (asi 2 km dlouhý a rovný) úsek silnice připomínající "dálnici", kde je dovolena rychlost 90 km/h. Vyšší jsem neviděl, ani si reálně nedokážu představit, že by to někde jinde šlo rychleji..
Bydlení místních obyvatel
Místní obyvatelé bydlí na různých místech a v různých obydlích. Nedovolím si tvrdit, že to je nějaký standard nebo že tak bydlí všichni. Vůbec ne, prostě pouze konstatuji realitu, a ta je také k vidění.
Člověk to zaregistruje a když to je podél hlavní silnice (toto např. ve městě Marigot) a obzvláště, když na to je čas. Což v pondělí odpoledne při traffic jamu a stání nebo poskakování po centimetrech opravdu byl. Z děvčat později vypadlo, že v jistou dobu na ně přišla černá můra, že naše ubytování bude v podobném podání..
Ne že bychom se vyžívali ve focení a šmírovaní tohoto druhu, to jsme jenom hledali pěkné místo na menší soukromou srandičku pro našeho kamaráda, srandistu a directóra společnosti Finny, výhradního zástupce HONKA. Ahoj Martine :)