Karibik 2012 - Svatý Bartoloměj (St. Barth)
Přesný status ostrova neznám, od 1.1.2012 se změnil, vystoupili z EU.. Pokud by to někdo vědel, rád se přiučím. Každopádně v jednoduchosti - ostrov patří Francii, častou je nazýván Francouzskou riviérou v Karibiku. Skutečnost je taková, že ostrov je poměrně malý, čistý a také poměrně drahý. Je oblíbenou destinací nejrůznějších VIP osob, včetně těch filmových ze samotného "hóólywůdu".. Mě zde ale jako dopoledne na Sabě zajímalo letiště a věci s tím spojené.
Na návštěvu jsem si vyčlenil čtvrteční odpoledne. Mezi příletem ze Saby a odletem se našla asi půlhodinka na setkání s ostatními. Po vyzvedutí u terminálu jsme dojeli na druhou stranu letiště (Simpson Bay Beach), kde se nám podařilo nalézt místo, které by mohlo být vhodné pro repeté fotky "Charlie's wifes from air". Bohužel počasí stálo za starou bačkoru jako dopoledne..
Let opět zajišťovala společnost Winair stejným typem letadla (DHC6-300 Twin Otter), pouze letadlo bylo fyzicky jiné, registrace PJ-WIN. Na tomto letu jsem si již nenechal "vzít" první řadu. Při nástupu do autobusu jsem byl za gentlemana, protože jsem všechny pustil před sebe, nastupoval poslední a mačkal se těch pár chvil u dveří. Pravda je samozřejmě úplně jinde. Díky tomu jsem byl naopak první, kdo se dostal do letadla. Jak prosté, milý Watsone :)
Čerstvá zkušenost ohledně času příletů / odletů se zužitkovala vzápětí. Odlet byl logicky také dříve.. Ještě předtím dorazila SMS, že budou přímo na pláži. V tom nebyl žádný problém, ba naopak to dobře vybrali šikulové. Na původním místě by to znova neklaplo. Už tak to bylo nahnuté. Nejdříve to vypadalo, že budeme startovat na druhou stranu (RWY 28), pak zase ihned po startu následovala pravá zatáčka. Takže údajně jsme na jejich úroveň ani nedolétli.
To úplně nesdílím, řekl bych že to bylo přesně. Každopádně ale náklon byl tak velký, že se podařila ještě další fotka, a to 90 stupňů otočená (rozhodně stojí za povšimnutí, že i ty 3 barevné postavičky zvedající ruce se také tak otočily). Jo když si člověk dobře vybere spolubojovníky, tak to jedna radost spolupracovat :)
Jak je vidět na výškoměru, tak let probíhal ve výšce 1500 stop. Oblačnost byla stále nízko. Dokonce jsme v jeden okamžik oblétali bouřkový mrak.
Možná ani ne po 10 min nastal jeden z nejočekávanějších okamžiků v Karibiku - přistání na Svatém Baroloměji, na dráhu 10 (ta je bohužel přesně schovaná za sloupkem mezi okny). Určitě to byl zážitek, jak víno, ale musím konstatovat, že s dopoledním startem ze Saby se to nedá srovnat. Jako neznalý pasažér (takový asi neexistuje, protože si to fotili a natáčeli všichni v letadle) bych snad ani pořádně nevěděl "vo co gou".
Že je něco trochu jinak, než normálně si možná člověk uvědomí pohledem z okénka na silnici ve stejném horizontu vedle, vedoucí od "kulaťáčku" dolů k moři..
Trošku šibalský pohled zkušeného kapitána letadla PJ-WIN po "zaparkování" na Svatém Bartoloměji..
Ani ne 5 minut po nás přistával nejnovější přírustek ve flotile "PJ-WII". Tím jsem měl původně letět, protože booking nabízel automaticky tento let. Protože jsem tušil, že 2 hod na přestup z jednoho Twin Otteru do druhého je luxus (pravda musel jsem vyřídit novou letenku a projít znova celnicí), tak jsem si na vlastní triko objednal let dříve. Právě proto abych viděl přílet z plochy, a to se mi také poštěstilo.
Na tomto letišti mě mile překvapilo, že nikdo nikoho nikam nehnal. Naprosto bez problémů jsem se mohl pohybovat kolem letadla a pořídit fotky dle libosti. Možná pomohlo i tričko, nevím (na Sabě jo). Celníka jsem musel požádat, abych dostal berana do pasu jako vzpomínku. Sám se k tomu neměl. Když už, tak už. Při pohledu na zaplněný dvojlist z toho dne, ho to mírně rozesmálo..
Poté jsem se šel podívat do patra a přes sklo vyfotil PJ-WIN, který mě sem dopravil.
Následovala cesta na pláž, šel jsem si "cvaknout" cedule a něco odspodu. Tu co jsem očekával, tak ta už tam není.
Během pár vzletů a přistání se vystřídají "běžné" typy letadel operujících na tomto letišti: de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter, Cessna Caravan 208, Britten-Norman BN-2A Islander.
Ještě pohled z pláže na runway a pomalu jsem se začal přesouvat na druhou stranu, tedy na "kopec" ke kruhovému objezdu.
Přibližně z poloviny cesty se nabízí takovýto pohled na letiště. Vpravo terminál, vlevo patrně část "aeroklubu" a General aviation. Stály zde Cessny, Pipery, Cirrusy a co já vím ještě co, registrací N...., takže movitější američané dopravující se po vlastní ose :)
Místo na fotografování dobré, ještě ta modrá obloha co nebyla a kvalita fotek by byla někde jinde.. Prostě nejde mít všechno napoprvé..
Pohled z "kruháče".. Jak se praví v Mrazíkovi: "kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem". Platí pro druhou fotku, to by si člověk snad nafackoval :( Jedna z mála, která za něco stojí, ale jaksi něco málo chybí..
Během čekání se objevily i další zajímavé kousky.. Pán s mixem tam projel snad 5x. Malý ostrov, malé věci. Objem neodhadnu, 1.5 m^3 ? Na takovéto domácí betonování ideální :) Že někde nespadnul mini bagřík z korby auta mi hlava taky nebere. Silnice zde vedou přímo po spádnici..
Pohled na letiště z trošku jiného místa a úhlu.
Netřeba opakovat větu o pár odstavců výše.. Snad nejhezčí přistání co jsem zde viděl. "Moje dopolední" letadlo (PJ-WIL) na Sabu.
Příjemným zpestřením byl tento Pilatus PC12 (N429PC). Rozdíl v přistání oproti starým lišákům přistávajích zde několikrát denně (jenom PJ-WII se zde za odpoledne otočil nejméně 4x) je vidět na první pohled.
A i na druhý.. Sedali dobře v půlce, v místech kde Winair pomalu odbočuje. Měli to s bržděním tak, tak. Bylo hodně intenzivní..
Vše ale dobře dopadlo, přistání do vody (známé z youtube) se nekonalo.
Stále si lámu hlavu, kdo byl větší opičák. Zda já visicí na plotě nebo pohodový kapitán společnosti St. Barth Commuter schválně takto pózující do objektivu fotoaparátu..
Pohled na budovu terminálu s věží z ulice před zakončením "leteckého dne". Samozřejmě, že na konec dne se i mraky začaly trhat (a že hned fotka vypadá jinak..).
Pro cestu zpět na Sv. Martina jsem zvolil dopravce St. Barth Commuter. A to z několika důvodů: nový typ letadla (původně to měla být Cessna 208 Grand Caravan na fotografii), severní letiště Grand Case (SFG). Taky letenka stála o chlup méně (5 EUR), ale především bydleli jsme tak max. 3 km od letiště. Takže na dojití pěšky ještě za světla v případě, pokud by to bylo třeba (nebylo).
Před námi odlétal Twin Otter (PJ-WII) na své poslední rotaci toho dne patrně zpět na domovské letiště Princezny Juliany (SXM). Jak se posléze ukázalo, tak druhý Twin Otter (F-OIJY) naopak letěl na Grand Case (SFG) jako my. Dokonce až po nás, "vzali" jsme ho na startu :)
Měli jsme trochu zpoždění, čekalo se na natankování a přistavení jiného letadla. Bylo nás málo, tak asi převážily ekonomické důvody, nevím. Každopádně přistaven byl menší BN2B-20 Islander (F-OIJS). Mě to nevadilo, v tom jsem také ještě neletěl.
Uznáte, že místo pro focení ideální :) Připraveni na vzlet z dráhy 10.
Po pláži se vesele procházejí lidé i během startu a přibližujícího se letadla..
Jedna kýčovka za těch asi 10 min letu (nebo spíše skoku)..
Z přístrojů to je i zřejmé, výška 1000 feet. Zavzpomínal jsem na ULL lety P92 echem nad krajinou českou..
Je to částečně vyhlídkový let, přistává se na dráhu 12, takže se Sv. Martin oblétá severně. Díky tomu byl krásně vidět ostrov Tintamarre, který je stejně jako severní výběžek, i s nedotčenými plážemi na Petites Cayes, součástí přírodní rezervace.
Bohužel z předmětu Letecká navigace, resp. mnemotechnických pomůcek prof. Vejražky si pamatuju jenom 4 červené - "red over red, you are death". 3 bílé, 1 červená = jsme trochu nad sestupnou rovinou, pořád ta lepší varianta, než navštívit ještěr(k)y a podobnou havěť ve vodě..
Vlastně jsem to nezmínil, všechna tato letiště se provozují v režimu VFR, tedy podle podmínek pro let za viditelnosti. Zapomeňte na luxus IFR přiblížení, ILS paprsek a podobně. I na "hlavním" letišti (SXM) je pouze VOR maják a možná DME, to nevim.
Závěrečné foto výletu patří letadlu ATR42-500 (F-OIXH) společnosti Air Antilles express a hlavně "zahradnímu" traktoru Kubota :)