Karibik 2012 - Saba
Saba je nejmenší z karibských ostrovů, které spadají pod Nizozemské Antily. Jedná se o neaktivní sopku, počet obyvatel je přibližně 1500. Ostrov samotný je zdaleka "nejzelenější" z toho co jsem viděl. A také Stefan (majitel našeho ubytování) se o tom v podobném duchu také tak zmínil.
Bohužel se naplnilo co jsem trochu očekával a viděl na mnoha fotografiích. Ostrov byl zahalen v mlze. Dokážu si představit, že informace ohledně pěších výletů jsou pravdivé. V případě pěkného počasí musí být radost projít některou z tras na ostrově, zvláště v horních částech (nejvyšší vrchol slušných 877 m).
Mě jednak nepřálo počasí, ale hlavně ani jsem tolik času neměl. Můj primární cíl bylo letiště (SAB). Ti kteří jsou "postiženi" podobně jako já, tak už jsou doma. Ti kteří ne, nechť čtou a shlédnou fotografie dále..
Doprava byla logicky zvolena letecká. A to dokonce první pravidelná linka (v 7.00 hod), která "otevírá" provoz na letišti Pricezny Juliany (SXM). Kvalita fotografie není valná, přikládám ji ale z důvodu dokumentačního a to pro představu, jak to vypadá brzo ráno.
Pro start byla zvolena dráha 10, poté pravou zatáčkou přímo kurzem na Sabu. Díky tomu je možné shlédnout celou "krásu" letiště SXM.
Letěli jsme pod oblačností, takovýto pohled se naskýtá pasažérům do kabiny, potažmo pilotům ven. Zapoměl jsem zmínit něco o letadle. De Havilland Canada DHC-6-300 Twin Otter, registrace PJ-WIL, letecká společnost Winair (jediná společnost provozující pravidelnou linku SXM-SAB).
Přiblížení na přistání vypadá nějak takto. Doba letu asi 20 min. Omlouvám se, lepší fotografii nemám (nejde stihnout vše..). Na tu "hroudu" vykukující v oknech se přistává :)
Jeden pohled vpravo.. Skály nejsou příliš daleko, před nalétnutím "do osy dráhy" to u nich pěkně házelo. Do toho je samozřejmě důležitá výška, aby se člověk dostal tam kam má a ne jinam..
A ještě jednou pohled vpravo.. 2 věci jsou zde zajímavé - první: hrana 18-ti metrového útesu do moře (dráha je 60 feet nad hladinou moře), druhá: ihned začátek dráhy. Je více než žádoucí "sednout" co nejdříve, místa ani času není na rozdávání..
Když to dobře dopadne, tak "vítězné" foto s kapitánem a úsměvem ve tváři u terminálu vypadá přibližně takto :)
"Otočka" na letišti je velmi rychlá záležitost. Odhaduji ji na 6 až 8 min, rozhodně ne déle. Pravý motor se ani nevypíná (je to trochu vidět), levý patrně pouze z bezpečnostních důvodů. V podstatě jak vychází poslední člověk, tak přicházejí pasažéři na odlet, cargo k tomu souběžně. Viděl jsem nějaký kufr a denní tisk.
Během chvilky je po "atrakci". Vše je v tak rychlém sledu, že když o tom člověk nemá představu a k tomu je ještě pod mrakem, tak se nazadaří ani pořídit pořádnou dokumentaci. Ale zážitky zůstávají, minimálně do doby, než mi jen pan Alzaimer vezme.
Celou dobu je zde řeč o tomto nejdelším rovném kousku na ostrově Saba :) Někde jsem četl, že plošina je vysypaná kamením. V dnešní době je patrno, že povrch tvoří asfalt. Přesto se jedná (podle některých zdrojů) o nejnebezpečnější letiště na světě s pravidelným provozem a nejkratší 396 m dráhou na světě. Zda to je pravda nebo ne, nedokáži říci, ale zážitek to je prvotřídní. Do TOP 10 nejzajímavějších letišť náleží ale určitě.
K zajímavosti patří, že je oficiálně pernamentně uzavřeno, je vyžadována speciální pilotní kvalifikace, že letadlo musí být typu STOL je automatické, ale hlavně na tomto letišti se nestala nikdy žádná katastrofa.
Ty samé skály při pohledu od prahu dráhy. Odlétal jsem druhou rotací linky toho dne, tudíž byl čas na malou obhlídku letiště a okolí.
Konec RWY12. Každý metr dobrý. To co je pod ním velmi připomíná (a třeba to i je) lávové pole, jako např. na Lanzarote. Struktura a ostrost kamenů téměř shodná, v případě nezdařeného přistání by to stálo za to. Pokud už přistání je zajímavé, tak odlet si zapamatujete (a uchováte v hloubi duše) ještě více.
Že to něco připomíná? Asi jo, letadlová loď může být správné přirovnání. Při odletu se roluje až na samý začátek dráhy, při otáčení byl konec pravého křídla snad nad útesem. Využívá se opravdu každý kousek.
Stačí se na tomto místě pootočit a místo hnědo-červené převažuje zpátky zelená typická pro tento ostrov a třeba i takovýto kaktus. Oblačnost byla bohužel stále nízko.
Ve zbývajícím čase čekání na letadlo jsem doplnil tekutiny v letištním baru čtvrtlitrem piva Heineken za 2.5 USD. Připadalo mi, že tržbu jsem dělal jenom já a lidi zajišťující chod letiště. Postupem času se objevilo i dalších několik lidí. Letělo nás kolem dvanácti.
I druhá denní linka byla v režii stejné posádky a stejného letadla PJ-WIL. Letový řád je pouze orientační, jakmile je hotový "boarding", tak se odlétá. Sledovat "cvrkot" 4 rukou a nohou, procedury a úkony před vzletem je zážitek sám o sobě. Brzdy, plný plyn, uvolnění brzd a rozjezd. Dráha se zkracuje, letadlo zrychluje, ale nestoupá, dráha se ještě více zkracuje, letadlo stále, stále nestoupá.. A je konec dráhy, jsme ve vzduchu :) A přesně tak si představuji, že vypadá i start z letadlové lodi - pouze horizontálně. Podobný start jsem ještě nikdy nezažil, prostě zážitek na celý život.
V našem případě byl čas plánovaného odletu roven času skutečného příletu zpět na letiště SXM. Důsledkem toho byla pláž Maho bez Karla a děvčat v tričkách a jejich připravené sestavě (jeli na původní čas přistání, tedy pozdě..). Škoda, nevyšlo nám to. Mohla to být zajímavá fotografie. Poučením z nezdaru byl operativně vymyšlen plán B - něco podobného o pár desítek minut později, ale při odletu na Svatého Bartoloměje.