Waipio Valley
Časová souvislost - Big Island: 4. den, Havajské ostrovy: 4. den
Waipio Valley
Spaní v letadle ani ve spacáku pod stanem problém není, ale postel je postel :) Toho luxusu řádně využíváme a pospáváme relativně dlouho, do půl osmé. Není kam spěchat, bydlíme asi 1 míli od Waipeo Valley. Počasí, se zdá, bude slušné. Dopřáváme si sprchu a pereme nějaké to oblečení.
Baterie v zrcadlovce začíná naznačovat, že několik stovek fotek má za sebou a že by bylo vhodné uvažovat o dobití. To by sám nebyl až takový problém, ale vůbec mi nedošlo, že sebou máme klasický starý transformátorový adaptér, který na 110 V nebude to pravé ořechové.. Samozřejmě, že za tu půlhodinu (co mám pocit, že dělám dobrý skutek) se stav konce podařilo ještě urychlit :(
K snídani dáváme kafe, něco pojídáme z vlastních zásob, ale také poprvé v životě se živíme makadam ořechy (opravdu výborné), které jsou k dispozici v "přírodním" stavu, tudíž je nutné nejdříve vyloupnout. K tomu je určen krásný historický louskáček.
Přenocování skutečně famózní, co více jsme si mohli přát. Cena, lokalita a ubytovatel (přestože jsme se nepotkali) na 100 %. Úspěšně pobaleno a jako poděkování necháváme Stevovi pár řádek textu a vyrovnané 4 kuželky zlatavého českého moku (do každého rohu). Pak přesun k nedalekému Waipio Valley, které u začátku sjezdu "začíná" známou značkou. Na těch pár slov není nutná ani angličtina, význam je jasný - vjezd povolen pro auta vybavené 4x4, náhon všech kol nestačí :)
Auto necháváme (zatím) na parkovišti a jdeme se pěšky podívat z vyhlídky Waipio Lookup na údolí a pobřeží.
Dvě zajímavosti s tímto místem - údolí "si zahrálo" ve finální scéně sci-fi filmu Vodní svět a druhá, patrně jěště známější, nachází se zde nejprudší veřejná silnice na světě. Logicky o tomto "nej" jsou dohady, každopádně patří určitě k TOP5.
Přestože to tak nevypadá (a na fotkách už vůbec ne), tak úplná rovina to opravdu není, pomalá rychlost 4x4 a noha na brzdě to jistí. Přibližné technické údaje: 245 m výškových a 950 m délkových vede na krásný sinus dávající 15 stupňů, nebo-li téměř 27 % sklonu. Mluvíme o průměrných hodnotách, jsou místa, kde je přes 45 % hravě :) Pro lepší přirovnání si stačí představit sednout za volant (ne rolby) a jet po spádnici (za nosem) slušnější sjezdovku..
Na pobřeží se dostat nelze, cesta je zavřená z důvodu nesjízdnosti (počasí předešlých dnů) a tak jedeme naopak do nitra údolí. V dálce je vidět několik vodopádů. Dostat blíže k nim se neumíme.
Řádný konec veřejné silnice (cesty) je označen značkou a druhým brodem přes vodu. Dále nejedeme, vstupovat (přes upozornění) na soukromý pozemek nemá smysl. Nepředpokládáme, že bychom se dostali výrazně dále nebo viděli něco extra jiného.
Dál se jezdí na koni. Opravdu, nechá se koupit vyjížďka. Nepamatuji si přesně, ale mám tušení, že právě k tomu velkému vodopádu. Atmosféru krásného údolí jsme okusili, tak otáčíme a jedeme zpět. Parkovat stejně není kde.
Směr nahoru je možná zajímavější, než dolů. Občas zastavíme, abychom se minuli s protijedoucími, občas z důvodu focení. Při sepisování těchto vzpomínek mě napadá využít možností digitálního světa a fotografii natočit. Tato pod vrcholem reálná neotočená představuje asi 9 stupňů (16 procent).
A tady máme otočenou na 24 stupňů (45 procent), tedy jak zde některá místa opravdu jsou. Doufám, že pro představu dostatečné :) Už víme (víte), proč také povinnost 4x4 a můžete přemýšlet, zda lepší dolů nebo nahoru..
Po zdolání, ve zdraví našeho i Jeepa, atrakce zvané Waipio Valley Road si ze zajímavosti fotíme také informace ohledně Muliwai trailu, jehož trasu je možné na protější straně údolí vidět, třeba příště..