Hawai'i Volcanoes National Park (II.)
Časová souvislost - Big Island: 3. den, Havajské ostrovy: 3. den
v parku den druhý
Vstáváme před sedmou, počasí se zdá býti lepší, než včerejší den. Ale hlavně parádní noc, absolutní ticho (žádné vlny, ani místní husa Néné nás nenavštívila) a ideální teplota přesně jak dělaná pro náš spacák. Na programu dne je projet, projít a vidět ty části parku, které se včera vynechaly.
Místo na bivak bylo zvoleno vedle lavičky a nedaleko místa denní potřeby (sice suché, ale luxusní ve zděném domku). Během příprav snídaně a kávy, na nedalekém "parkovišti" začíná být živo u staršího typu VW Transporter s nástavbou pro bydlení (ten se zde nechá také půjčit, ale je trochu problém s oficiálními místy na přenocování - moc jich není a v autě se spát nesmí).
Nejdříve je k vidění žena, pak dítě v přenosné postýlce, slušně se pozdravíme a po chvíli vychází i muž - zrak mě nešálí, je to ten, s kterým jsme se potkali přechozí den za honbou tekoucí lávy na nekonečném lávovém poli. V ten okamžik mi dochází, že to bude manželka se synem, o kterých hovořil, že to otočili dříve.. Zdá se, že to bude jěště větší blázen, než my :)
Nacházíme se přibližně v polovině Halina Pali Road a tak se prvně jedeme podívat na konec, kde se je vyhlídka na oceán a začíná zde také pár tracků. Přestože je o fous lépe, tak pod mrakem je pořád (jenom jsou výše). Výhled je zde dobtých 180', za modré oblohy odsud musí být jeden z nejhezčích pohledů.
Silnice vede nejrůznější flórou. Zastavujme u polouschlého keře (nebo tak alespoň vypadá) s výraznými červenými květy, co to je nevíme.
Další zastávkou je lávové pole z roku, kdy jsme spatřili svět, poměrně slušné výšky (nebo tloušťky, chcete-li) a taktéž viditelnými výpary síry. Taktéž zde začíná Napau Crater Trail, na jehož konci by mělo být (t.č. dle aktuálních informací) také možno vidět tekoucí lávu. Je to opět cesta na několik hodin (ideálně tak den). Tolik času nemaje, "červeno-oranžovou" lávu jsmě chtě-nechtě museli odpískat..
Tvary, které dokáže tekoucí láva a následný proces chladnutí dokázat vytvořit jsou opravdu zajímavé. Chce to vidět na vlastní bulvy, fotky nejsou ono.
Postupně míříme zpátky k vjezdu/výjezdu parku. Po obou stranách silnice je několik menších kráterů, na které nahlížíme seshora. Ač to asi nevypadá, tak hloubka je až 70 m.
Hlavním naším dopoledním cílem je ale kráter Kilauea Iki, přes jehož dno vede oficiální stezka. Jsme pevně rozhodnuti podívat se "dolů", šáhnout na teplou zem a mírně se nechat omámit sírou :) Nejdříve ale zastavujme na vyhlídce Pu'u Pua'i a kocháme se pohledem shora. Na dně jsou vidět lidé, očividně jde o turisticky navštěvované místo.
O pár okamžiků později (v měřítku dne nebo lépe době strávené na Havaji) se ocitáme poprvé v životě na samém dně kráteru sopky (na Tenerife jsme naopak nejdříve vystoupali nahoru, ale do vlastního kráteru se nechodí).
Dno je relativně rovné a povrch pro přirovnání asi jako škvárové hřiště namixované s kamenivem frakce 4/8 - odborný popis, že? Jistě si to dokážete představit :) Jsou zde i vyjímky potvrzující pravidlo..
A pochopitelně povinný výlez na "místní hroudu" (kam samozřejmě oficiální cesta nevede..) se zmíněmým teplým povrchem a doutnající sírou i po nějakých cca 55-ti letech.
Po hodině a půl jsme zpátky u auta, kromě foťáků zde necháváme všechno a jdeme si ještě odskočit přes ulici (doslova a do písmene) a projít "lávovou rouru", v originále "Thurston Lava Tube". K té se je třeba projít skoro džunglí. Jistě zajímavý přírodní úkaz, byla bylo škoda ho vynechat při časové náročnosti celého okruhu odhadem 20-30 min. Kdo by ale čekal něco více - například krápníky (trochu to k tomu svádí), bude zklamán.
Náš čas se chýlí ke konci. Před opuštěním národního parku zastavujeme na severním vyhlídkovém místě, z něhož je asi nejkomplexnější pohled na 120 m hluboký kráter Kilauea Iki. V pozadí doutnající kráter Halema'uma'u, který jsme fotili včera v noci.
Dovolil bych si tvrdit, že utracených 10 USD stálo za to, i přestože jsme hlavní věc - tekoucí lávu neviděli.