Hawai'i Volcanoes National Park (I.)
Časová souvislost - Big Island: 2. den, Havajské ostrovy: 2. den
v parku den první
Silnice č. 11 (Kona-Hilo) vede přímo přes území národního parku Volcanoes (je jediný, ostatní "patří" státu Havaj).
Hranice parku je zřetelně označena, průjezd je pochopitelně zdarma - stejně není vidět, na to je třeba vjet "dovnitř". Annual pass zůstal v Praze, tak platíme 10 USD. Budeme zde 2 dny (kalendářně, jinak necelých 24 hod) s přenocováním, takže velice přijatelná částka, jinak permit platí 7 dnů. První kroky vedou na info, kde bereme mapy, ptáme se na aktuální informace ohledně zákazů a možnosti vidět tekoucí lávu. Místo nám zakreslují do mapy a poskytují další info.
Okružní Crater Rim Drive je bohužel zavřený z důvodu velké kocentrace síry. "Generujeme" plán a rozvržení na následující hodiny - sjedeme k vodě, zkusíme dojít k lávě a někdy v noci (nebo nad ránem..) po návratu postavit bivak a dále se uvidí. Bohužel počasí nic moc, jsme v mraku a mrholí. Cestou dolů se dostáváme alespoň pod mrak a začíná být něco málo vidět.
Nezdá se, ale od Informací až na konec nebo začátek (jak chcete) silnice Chain of Craters Road to je téměř 40 km. V současnosti je neprůjezdná. Přes silnici v minulosti několikrát "přešla" láva, a dnes je z toho vytvořen jistý druh atrakce - od zaparkování auta 1 míli dlouhý trail.
V období 1986-1996 láva "zalila" 12 km silnice a od té doby je definitivně uzavřena. Je to napsané i pro ty, co to potřebují vidět černé na bílém :)
Teprve když se noha dotkla lávového pole, tak jsem si uvědomil co to je za masu materiálu a jak je člověk skutečně vůci přírodě malý. Povrch je různorodý, krásně jsou vidět různé žíly. Jinak je dost ostrý, asi nejblíže bych to přirovnl k ostrému koksu. V trpekách jako někteří jde jít opravdu jenom pár kroků, poprvé jsme ocenili, že jsme sebou vzali poctivou německou obuv "Maindl".
Postupem času jsem si uvědomoval, že průser bude orientace při návratu v noci. Naštěstí jsme v civilizované zemi, kde jsou na nám podobným "úchylům" připraveni. Na části jsou připevněné reflexní cedulky. Hladina adrenalinu mírně stoupne až na konci zmiňovaného 1.6 km trailu. Od toho místa jsou číslované markery (tyče s LED majáčky svítícími v noci). Systém je jednoduchý vždy je vidět na další následující, toť vše, jak prosté :)
Mezi 4. a 5. markerem potkáváme osamělého jedince na cestě zpět. Neptal jsem se, ale určitě to byl Evropan, Němec nebo Dán. Manželka to s dítětem otočila dříve, neviděl nic, jenom páru v dálce. Vytahuje tablet a ukazuje tracklog. Nechce se mi tomu věřit, pokračujeme na horizont s markerem č.6. Zde relativně dlouho přemýšlíme co dál, chvíli mi trvá, než hlava zpracuje, co oči vidí.
Podle zákresů v mapě bychom měli být tak ve 2/3 k lávě, před námi ale malé lávové nekonečno.. Realita je jiná, jsme stěží v půlce, bůhví jestli vůbec. Sice stále blíže a blíže, ale pořád jenom pára. Čas tvrdě proti nám, po zjištění, že ani k lávě patrně nejsme schopni dojít za světa (o zpáteční cestě vůbec nemluvě) padá rozhodnutí nepokračovat a udělat čelem vzad.
Nějakou dobu mi trvá, něž si přiznávám prohru.. Na druhou stranu mám pocit, že jsem opravdu poznal n-tinu pocitu horolezců při nezdaru. K autu se vracíme za tmy. Škoda, první velká "věc", která se nedaří a toužili ji vidět :(
Nikam už nespěcháme, tak pro spravení chuti vyjíždíme zpátky nahoru až k Jaggar Museum (nadmořská výška 4000 feetů) odkud se nechá pozorovat noční show - v hlavní roli Halema'Uma'U kráter.
Pak již přesun na jediné místo v parku, kde je povolené kempování. Praktikuje se zde kdo dříve přijde, ten dříve mele. Tak nevíme co nás čeká, ale oblídka s čelovkou dopadá dobře. Místo pro stan máme kousek od místa na parkování, šibujeme s autem a stan stavíme za luxusního nasvícení Jeepem. Teplota +9'C, možná (a trochu očekávaná) nula se nekoná. Zaleháme kolem 21.30, něco jsme za druhý den stihli a viděli.