Kalalau Trail, Na Pali Coast - I.
Časová souvislost - Kauai: 2. den, Havajské ostrovy: 6. den
cesta tam (Kalalau Beach)
Jedeme až na samý konec silnice 560, která končí pláží Ke'e Beach, parkuje se zde podél silnice, tak se tomu asi úplně parkoviště říci nedá. Máme poměrně štěstí, daří se nám najít a uzmout jedno z posledních volných míst. Stačí 5 min a je úplně plno. Začínáme dělat sborku a rozborku i toho mála věcí, které jsme u Traci nenechali. Batohy se totiž nepříjemně naplňují.
V podstatě většina lidí, které vidíme, balí batohy a připravují se na trail nebo jeho část. Stejně tak v autě vedle nás, jež nabíjí baterie. Čímž mě jaksi dochází, že bych to mohl také zkontrolovat. Foťáky ok, u mobilu to je jedno, za pár okamžiků nebude signál a kamerka GoPro je samozřejmě téměř vybitá.. Tak ji alespoň na chvíli dávám nabít.
V mezičase potkáváme lowcost letenkáře Romana, který nechal auto asi o 0.5 km dále na (původně vyhlédnutém) parkovišti u Haena State Parku. Pár nepotřebných věcí dáváme do kufru, uvnitř nic nenecháváme. O těchto místech kolují různé informace, občas tady bývají auta vykradena. To byl totiž hlavní důvod objednání ubytování u Traci, s kterou jsem měl předem domluvené, že po příletu na Kauai u ní věci na pár dní necháme. Zkrátka minimalizovat riziko.
Zadokumentování startu je téměř povinné, pak jdeme postupně krok za krokem vstříc Kalalau beach, jež leží na konci naší túry. Kalalau trail je dlouhý 11 mil (18 km), prochází přes 5 velkých údolí a několik menších, s brody a vodopády. Nachází se na pobřeží Na Pali Coast a patří mezi nejhezčí na světě (některé zdroje uvádí druhé místo).
Už během pár okamžiků se začínají naskýtat první pohledy na pobřeží. I přes nepřízeň počasí (naštěstí to nejhorší bylo před pár dny) je jasné, že trail pověstem dostojí a bude opravdovým vrcholem našeho pobytu na Havajských ostrovech.
Za chvíli potkáváme Romana s ženou a jejich přítele Mojmíra, kteří vyšli před námi. Že dojde k setkání (s velkou pravděpodobností) jsme z mailu věděli už v CZ. Na Havaj přiletěli o den později, protože letěli přímo do Soulu, tedy středečním spojem. Jsou zde také standardně na 2 týdny, jako i většina ostatních letenkářů z akce Citibank. Na druhou míli jdeme a povídáme společně s Mojmírem.
Cesta na Hanakapiai beach (2. míle) je poměrně široká a udržovaná, je zde první větší brod přes vodu (t.č. vody spíše méně) a taktéž odbočka k vodopádům. Většina lidí, které jsme potkali míří sem a posléze zpátky. Má to svojí logiku, jak později zjišťujeme, tak kromě konce již trail k vodě nevede. Dříve také bylo nutné mít od tohoto místa povolení, dnes to je malinko posunuté (4-5. míle? přesně nevim).
Děláme první zastávku na doplnění energie, první časy ukazují, že to sice bude procházka zahradou (Kauai - Garden Island, tedy ostrov zahrad), ale náročnější, než jsme očekávali. Musíme mírně přidat, chceme-li dojít za světla. Loučíme se, uvidíme se snad večer.
Bohužel počasí se postupně kazí, chvíli to je lepší, ale spíše horší, oblačnost nízko, vrcholky v mracích, mrholí, prší..
Trochu to už bylo nastíněno, celá oblast Na Pali coast je velmi chránněná oblast, bez jakéhokoliv zabezpečení či výdobytků dnešního světa. Signál mobilních sítí není už v podstatě na začátku, rangera jsme také nepotkali. Cestou jsou 3 označená, trochu rovnější, místa pro ev. přistání vrtulníku, heliport by bylo opravdu silné slovo.
Je skoro neuvěřitelné kolik tváří stezka a prostředí v ní má, bez přehánění, každý půlkilometr nabízí úplně něco jiného, stále je na co koukat.
Jenom ten konec je stále někde v před námi.. Na 6. míli je kemp, možnost oficiálního přenocování, z mého pohledu ale taková nouzovka. Prostředí nic moc, asi to je dáno i tím, že jsem žil v domění, že se také nachází u oceánu. Každopádně od takové 5. míle ne že prší, ale už slušně lije. Tomu odpovídá kvalita fotek a úsměv ve tváři..
Na blížící se 7. míli, na které se jde přes útes, upozorňuje informační tabule.
Z dálky vídime skupinku před námi. Na skále docela to docela slušně klouže, nevim jak jsem si to zasloužili, v těchto místech nám sv. Petr posílá shora vydatné proudy vody, asi aby se neprášilo..
Projít se to nechá, nemám pocit, že by nám to nějak výrazně vadilo, ale chápu že někdo může mít mírně vnitřní problém. Kousek rovného pod novou těžko hledat, na nějaké frajeřinky to není, a v tomto počasí už vůbec ne.
V případě "neúspěchu" jistá adrenalinová jízda 50 m po zadku zakončena pádem do oceánu - teda v tom lepším případě že..
Skupinka před námi v jednom nejasném místě špatně odbočuje, tak na ně voláme. Do konce jdeme, vzájemně se předcházející, stejným tempem. Okolí mění stále svoji podobu.
Na místě zvaném Red Hill (9.5 míle) se na střídačku fotíme. Pláž Kalalau Beach již na dohled. Poté již následuje prudké klesání po červeném povrchu podobný antuce.
Za "normálních" podmínek bychom viděli Kalalau Valley, odspodu nahoru, tedy obráceně než jsou nejznámějších pohledů z ostrova Kauai (stačí dát hledat v googlu "Kalalau Valley" v obrázcích). Takto se můžeme tak maximálně domnívat co by kdyby :(
Trasu "cedule-cedule" jsme kráčeli 7 hod a 35 min, z toho 3 hod za deště. Díky tomu nám stačilo 4.5 litrů vody.