Česky | English

Hilo, Mauna Kea

Časová souvislost - Big Island: 3. den, Havajské ostrovy: 3. den

Hilo

Cestou z národního parku Volcanoes, před hlavním městem Hilo (a nejdražším místem Havaje), jež leží na východním pobřeží, se rozhoduji doplnit palivo do našeho bílého žrouta. Půjčený ho máme asi tak 48 hodin a ručička ukazuje krásnou 1/4 nádrže :( Při představě co máme ještě před sebou je to rozhodnutí zcela na místě.

Vzhledem k tomu, že ve státech (tedy i tady) se praktikuje vrácení (ideálně) s prázdnou nádrží, tak je na zváženou kolik vlastně vzít. Nespotřebované palivo nikdo nikomu neproplatí, to je "dárek" pronajímatele pronajímateli. Kombinací citu a odhadu se dostávám k částce 25 USD (cca 6 galonů), Eva to vidí na 30 USD. Ženy (a manželky obzvláště) se musí (někdy) poslouchat, tak vítězí varianta B. Ručka záhy "líže" 3/4, to na příštích několik hodin musí stačit.

McDonalds akce Wrap 1+1

Nutno podotknout, že poprvé spatřujeme drobný nedostatek v navigaci, ve městě naše jednoduchá papírová mapa pokulhává, jedeme po čuchu a paměti google map z Prahy. Myslím, že průjezd je bez ztráty květinky. Podél hlavní začínají obchody, zastavujeme na jídlo. Vítězí Taco Bell, ale na wifi se stejně musíme přesunout do MCD. Stevovi jsem psal (ještě z CZ), že přijedeme v noci, ale pro jistotu to chci učinit znova i s potvrzením, že jsme v Hilo.

Co čert nechtěl, reklama přes celou výlohu na 5-ti denní, právě začínající akci: wrap 4.99 - buy one, get one free. Co bych zbytečně psal, prostě jsme to s odpuštěním sežrali a téměř praskli - a stačilo málo, vynechat Taco nebo sem nechodit. Ale nedejte si velkého wrapa za 50 CZK.. Po žvanci další žvanec - Walmart - doplnění zásob, pití a nákup českého plzeňského moku. Ani ne pro nás, ale pro Steva. Mám u něj už skoro měsíc několik zásilek z Amazonu :) Doručení pomocí Prime šlo rychleji než jsem očekával..

Hilo přistávání

Nějak jsme se odvázali, skoro 2 hodiny jídlem a nákupy v háji. Všechno už musí jít stranou, máme to tak akorát, nevíme jak dlouho bude trvat jízdy na Mauna Kea a to jako vrchol dne musíme (chceme) stihnout. Škoda, rainbow vodopády, pěkné nábřeží se stromy a do toho všeho na letišti (kde jsem měl úmyslu se na chvilku zastavit) létají okruhy s takovýmto nádherným kouskem, řídím, tak alespoň v rychlosti cvaknout mobilem. Stihnout vše opravdu nejde.

Mauna Kea

Z Hilo silnice pořád stoupá (nějak do 2000 m.n.m. vyšplhat musíme..), Saddle Road je normální freeway, až nahoru k odbočce na Mauna Kea minimálně.

Mauna Kea Visitior Information Station

Ani ne po hodině přijíždíme k návštevnickému centru (cca 2800 m.n.m). Zde je silně doporučeno nějakou dobu z důvodu aklimatizace strávit. My dáváme necelou půlhodinku, dozvídáme se čas západu a počasí "nahoře".

Nahoru se vydáváme s posledními shuttle busy vozící zájemce o dosažení vrcholu. Vyjet se to nechá i s Economy autem, já jsem rád, že objednal Jeepa a že máme k dispozici 4x4. Ostatně toto bylo jedno ze tří míst, proč jsem se tak rozhodnul. Přes polovinu trasy jde o obyčejnou ujetou, prašnou cestu, občas patrně projetou scrabrem. Samozřejmě patřičně do kopce, ale hlavně plnou "varhánků". Asi netřeba podotýkat, že jízda na vrchol je ve smlouvě autopůjčoven zakázána..

Mauna Loa cestou na vrchol Mauna Kea

Nejsem si úplně jistý, ale žiju v přesvědčení, že takto vypadá menší sestra Mauna Loa během výjedu na vrchol Mauna Kea. Chvilku se jede s náhonem na dvě, chvíli na čtyři kola. Nezbývá, než to hnát co to jde. Ať se práší za kočárek (a že se prášilo), až mi je auta líto.. Jestli se někdy zdálo, že máme časovou rezervu, tak realita jest jiná.

Výjezd na Mauna Kea

Na úplný vrchol vede paradoxně krásná asfalka, o to víc je strmější. Kolik benzínu stál výjezd lepší nevědět, ukazatel je opět na 1/4 nádrže.. Za necelou půlhodinu jízdy od návštěvnického centra stačila "padnout" průměrná spotřeba o 5 galonů.. /Pozn. - ve státech se uvádí obrácený poměr - ujetá vzdálenost na objem PHM, tedy čím vyšší číslo, tím lépe a méně to žere./

Výjezd na Mauna Kea

Dole to vůbec nevypadalo, že bychom měli spatřit jeden z nejhezčích západů slunce na této planetě. S postupem času jsem tomu začínal věřit. Musim, ale přiznat, že jsem podcenil dobu nutnou pro výjezd a přijeli jsme "ve dvanáct" nebo možná dokonce fous po dvanácté. Dokážu si představit být zde o 10 min dříve. Nějak jsem neodhadnul dalších 1400 metrů výškových :(

Západ jsme ale stihli, několik fotografií bez komentáře:

Západ slunce na Mauna Kea Západ slunce na Mauna Kea Západ slunce na Mauna Kea Západ slunce na Mauna Kea Eva a západ slunce na Mauna Kea Západ slunce na Mauna Kea

A také jedno společné "vrcholové" foto z nejvyšší hory světa (opravdu, kdo nevěří má za "domácí úkol" ověřit to). Na dlouhou dobu náše nejvyšší místo na které jsme vkročili vlastní nohou 4205 m (13796 ft) - při teplotě 0'C, za mírného větru (pocitová teplota -3'C), po zde strávených 30 min začíná být zima a prsty pěkně mrznout..

Společné foto po západu slunce na Mauna Kea

Poslední fotka s měsícem před návratem "dolů". V tuto chvíli se začínají natáčet a otevírat observatoře, začíná ta správná doba pro skutečné nadšence, ostatně proto tady taky stojí. Široko daleko není žádný zdroj světla. Musí to být také famózní, my tomu ale nerozumíme, tak to spokojeně odbýváme pouhým okem pohledem na oblohu..

Po západu slunce na Mauna Kea

Vracíme se jedni z posledních, pomalá 4x4 výrazně snižuje potřebu brzdit. Čeká nás ještě asi 2 hod jízdy, dálnice kousek za Bradshaw Army Airfield končí a začínájí 2 pruhy, přes mosty jeden, déšt, mlha, viditelnost 30 m, vidět není z prosnulé Saddle road vůbec nic. Když toho začínám mít tak akorát, tak se zlepšuje počasí (jsme už pod mraky) a objevuje se městečko Waimea. Ke Stevovi přijíždíme kolem půl desáté, zaleháme ve 23 h, to je ta výhoda spaní v posteli, poprvé od opuštění domova.

« zpět